Byla, nebyla za devatero horami a devatero řekami jedna úplně maličká říčka, která protékala jednou úplně maličkou vesničkou, kde ale všichni lidé byli velmi nepořádní. Každý den nosil někdo z nich na okraj vesnice do svahu v lese spousty odpadu. Na to jsme my lidé opravdu dobří. Denně produkujeme hromady odpadků, plýtváme, čím se dá a tak to chodilo samozřejmě i s lidmi v téhle vesnici.
Žila, byla jedna kapka s kamarádem pramínkem. Byli si velmi blízcí a taky byli hodně dobří kamarádi. Ta kapka, o které vám vyprávím, se jmenuje Kaila a její kamarád pramínek Patrik. Zažívají spolu spoustu dobrodružství. Kaila cestovala skoro po celém světě až na Slovensko pak zase do Ruska a pak zase do Polska...
Jednou jsem se chtěl napít, otočil jsem kohoutkem a nic. Voda netekla. Nevěděl jsem, co dělat. Šel jsem teda hledat vodu. Přešel jsem les a taky pole a najednou se před mýma očima objevila chaloupka. Nevěděl jsem, kdo tam bydlí, tak jsem zaťukal a najedno otevře babička v hnědém plášti.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
„Myslím, že jsme to našli“ řekl Ikar. Byli spolu s Bitheenem vysláni aby našli planetu s živou vodou. Zprávu o této planetě podal vesmírný koráb vyslaný před nimi, který o ni podal stručnou zprávu a odletěl někam pryč. Proto je požádali, aby ji podrobně zkoumali.
Byl jednou jeden Emil, který se vůbec nemyl. A ten Emil se rozhodl, že se jednou umyje. Tak šel do sprchy, otočil kohoutkem a voda netekla. Emil zavolal do vodárny a ptal se, proč mu neteče voda. Ve vodárně mu řekli, že voda vyschla a lidstvo do pár dnů zemře.
Naši hrdinové jsou Vingar, Vex a poslední je Farengar. Začneme s Vingarem, má šedivé vlasy, svalnaté ruce, nosí velký meč a ocelovou zbroj, je to bojovník. Vex je spíše zlodějka s dýkou, má blond vlasy a nosí koženou tuniku. Farengar je mág a má taky šedivé vlasy, nejčastěji nosí obyčejnou tuniku a dlouhý plášť.
Byl jednou jeden kluk jménem Matěj. Měl rád hodně zvířata. Když se zeptal maminky, jestli si může koupit zvíře, řekla ne, protože nechtěla žádné domácí zvíře.
Při procházce v lese Matěj uviděl zraněného ježka a zeptal se ho, co se mu stalo. Ježek mu vyprávěl, že přišel o domov a při hledání nového si zlomil nohu.
Jednou byl jeden kluk, který se jmenoval Richard. Richard byl jeden z nejhorších kluků na Zemi!!! Jednou ukradl 100 zlaťáků a vyhnali ho z domova. Tak šel a šel.
Najednou zaslechl šum vody. Vydal se za šuměním vody. Uviděl překrásné dveře, na kterých byla voda a zářila jako hvězda na obloze. Richard se strachem otevřel dveře a uviděl černý strašidelný les. Richard se tam vydal.
Živá voda proudem pluje,
malá rybka se v ní směje.
Dokud vodu nezastaví
a rybka se neobhájí…
Věřili byste, že voda může být živá? Já myslím, že ano. Právě v tomhle příběhu je voda skutečně živá. Holčička: „Mami, tati, pojďte na pláž!“ Rodiče: „Ano, už běžíme!“ Holčička: „Tak jo. Já už jdu napřed!“ Rodiče: „Dobrá.“ Holčička je na pláži. Zaujaly ji vlny, které tam jsou. Jenže to holčička netuší, že se blíží jedna velká vlna...
Teče voda dokola,
poslouchá se u mola.
Poslouchá, poslouchá,
co se bude dít.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
"Abu, pojď si se mnou hrát! Volá malá holčička Adila, Abuova sestra. Abu teprve rozlepuje oči, a řekne: "Adilo, počkej, mám velkou žízeň."
"To já taky, ale rodiče a chůva mi řekli, že vody je už velmi málo."
"Co to povídáš, vždyť voda nemůže dojít!" Abu vstal z rohože z lýka představující postel.
Kdysi dávno byla maminka Emilly. Emilly měla dceru Charlotte. Žily si krásný život. Jednoho dne Charlotte a Emilly zjistily, že všichni z městečka pijí jen Coca Colu a Pepsi. Vůbec se jim to nelíbilo. Chtěly vymyslet plán, jak je od toho odradit. Sladké nápoje jsou nezdravé. Jejich snaha byla však marná.
Živá voda teče kolem,
teče loukou, lesem, polem.
Díky vodě padá déšť,
kytky mohou krásně kvést.
Kudy teče živá voda,
tam roste mech,
je krásně zelený,
až to bere dech!
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Kdysi dávno v jedné malebné vesničce žilo děvčátko jménem Eliška. Společně s rodiči bydlela v malém domečku. Kolem něj se rozprostírala zahrada plná květin, stromů a keřů. Eliška byla hodné a veselé děvče, které dělalo rodičům samou radost. Odmalička měla ráda knížky plné dobrodružství a napětí. Často si představovala, jak je hlavní hrdinkou, která pomáhá chudým a bezmocným.
Já si pod slovním spojením živá voda představím kapku, která může chodit, mluvit a dalších mnoho věcí.
Jednoho deštivého večera se narodí kapka jménem Vodněnka. Všude se snaží najít nějaké hnízdo nebo květ, kde by mohla přespat. Nakonec najde květ. Květ, ale není obyčejný jako všechny ostatní, je totiž kouzelný...
Malá dívka jménem Atoon musí zachránit celou vesnici. Vybrali si ji bohové, kteří k ní v nocích promlouvali: „Atoon, Atoon, najdi vodu, jinak všichni zemřete, rychle, rychle.“ Druhý den ráno Atoon vyhlásila po celé vesnici, že k ní mluvili bohové. Všichni se divili, proč tak malá holka musí jít pro vodu, ale protože byli věřící, tak jí pro tu vodu poslali. Ještě než odešla, tak jí mamka řekla: „Atoon, ty to zvládneš, já ti věřím.“
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Kibury je malá holka žijící v Africe ve vesnici jménem Nabaku. Kibury má 4 bratry a velmi chudou rodinu. Kibury sní o tom, že jednoho dne objeví zdroj vody pro její vesnici a za chrání ji tím. Díky tomu by totiž pomohla spoustě dětí a rodin a nikdo by brzy ráno a pozdě večer už nemusel chodit takovou dálku pro vodu.
V jednom hlubokém lese mezi vysokými skalami byl od pradávna malý pramínek živé vody. O pramínku věděla jen zvířátka z lesa. Voda z pramínku měla kouzelnou moc léčit rány a uzdravovat.
Živá voda byla v pohádce Zlatovláska. Živá voda uměla oživit třeba mrtvého pavouka. Stačila jen kapka této vody. My v pohádce nežijeme. Máme křišťálově čistou vodu, kterou kromě nás lidí pijou i zvířata a rostliny. Vodu k životu potřebujeme všichni.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Kdysi v jednom království žil král, ale byl chudý. Za jeho vlády vyčerpali tolik vody, že jim žádná nezbyla. Tak zavolali všechny občany, aby jeden z nich šel hledat ztracenou vodu. Král nabídl půl království za odměnu. Nikdo se do světa vydat nechtěl, ale nakonec se přihlásil kluk jménem Tomáš, že vodu najde.
Živá voda oživila Jiříka v pohádce o Zlatovlásce, vodou ze studánky zachránila slepička kohoutka. To ale byla pohádka, koho a co může voda zachránit dnes v reálném životě? Lidi, zvířata, rostliny? Nebo co vám první přijde na mysl, když uslyšíte toto slovní spojení – živá voda?
Přinášíme vám fotografie z oficiálního předání cen literární soutěže Petr Bezruč - 150 let, které proběhlo v rámci Festivalu v ulicích v pátek 30. 6. 2017 na pódiu u Slezkoostravského hradu v Ostravě.
Známe již všechny výherce v naší soutěži, děkujeme všem za účast, za velmi krásné příspěvky. V hlasování opravdu lítý boj a těší nás, že se do něj zapojilo tolik příznivců soutěžících autorů. Oficiální předání cen proběhne v rámci Festivalu v ulicích dne 30. 6. 2017 na pódiu u Slezkoostravského hradu. Dětem, které nebudou moci dorazit, zašleme následně ceny poštou.
Známe již vítěze hodnocení naší odborné komise. Další vítěze určí pouze vaše hlasy. Nyní bylo spuštěno internetového hlasování, na konci textu označte vaši oblíbenou práci pomocí tlačítka To se mi líbí. Hlasování bude ukončeno v neděli 11. 6. 2017 ve 20 hodin. V každé kategorii (kromě 1.) vybíráme ještě další 3 vítěze... Těšíme se na vaše hodnocení.
Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
V rukou jsem stálé držel bílý papír a snažil se donutit svůj mozek, aby přijal slova, která na něm byla vyrytá. Jediné, co jsem dokázal přijmout, bylo, že horší rukopis jsem v životě neviděl. A to beru v potaz i ten svůj. Vážně, když už někdo píše něco tak hlubokého, mělo by to i nějak vypadat. Minulo pár minut, než mi došlo, co se tam píše. A pak jsem omdlel.
Jen jedenkrát kolem mne šla láska, napsal Petr nám. Však žila jedna kráska, jež ho milovala, a o té, teď píši Vám. Muž její bojovníkem české cti se stal. Měli spolu šest dětí z nich jednoho Vladimíra, Jenž naší země špatnosti ukázal.
Ležím si na v postýlce s nebesy a snažím se usnout. Maminka říkala, že musím spinkat, jinak budu pořád taková maličká holčička. Nechápu to, vždyť mám teprve měsíc a ona říká, že budu prý malá. No to se uvidí. Já si totiž myslím, že ještě vyrostu. Ne já si to nemyslím, já to vím stoprocentně. Jinak by byli všichni členové mé rodiny malí, ale omni jsou přitom obrovští.
Jaké to je, když ti nikdo před spaním neřekne „miluju tě“ jaké to je, když nikomu nechybíš, Jaký je ten smutný život, to právě chudinko jen ty víš. Sedíš si tu v denním letu jak růžička za rozkvětu, jenže ty nerozkvétáš, uvadáš, a v zapomnění upadáš.