Známe již všechny výherce v naší soutěži, děkujeme všem za účast, za velmi krásné literární práce. V hlasování to byla bitva a těší nás, že se do něj zapojilo tolik příznivců soutěžících autorů. Oficiální předání cen proběhne 1. 6. 2018 na Slezskoostravském hradu v rámci akce Hledej pramen vody pořádané společností Ostravské vodárny a kanalizace a.s. Dětem, které nebudou moci dorazit, zašleme ceny poštou.
Známe již vítěze hodnocení naší odborné komise.
Další vítěze určí pouze vaše hlasy. Nyní bylo spuštěno internetového hlasování, na konci textu označte vaši oblíbenou práci pomocí tlačítka To se mi líbí. Hlasování bude ukončeno v úterý 29. 5. 2018 v 15 hodin. V každé kategorii vybíráme ještě další 3 vítěze...
Píše se rok 2036
Slavní archeologové: Jakub Erben, Jakub Einstaein a Marek Bieber se vydávají najít život na Marsu. Když se dokopali k ledu, tak Marek Bieber do toho ledu kopl krumpáčem, najednou „křřřř“. Led se pod námi prolomil a Marek Bieber řval: „My tady umřeme.“
Teplé paprsky slunce pomalu odháněly hustou mlhu a odhalily staré opuštěné stavení. Na rozpadlém okně si vrabci postavili hnízdo a ptáčata se učila létat nad zaprášeným nábytkem. Rozličné druhy hmyzu hodovaly na ztrouchnivělém dřevě a přezrálýc
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Jak dlouho jsem tam stála? Tam nahoře, na útesu. Jak dlouho jsem se dívala do vln a přemýšlela? Nevím. Na útesu pro mě čas neplyne. Miluji vodu. Ráda tady nahoře stojím a poslouchám tříštění vln o útesy. Jenže mám ráda i svůj kmen a vesnici. Spolu žijeme, spolu lovíme a spolu jíme. Voda je sice nádherná a divoká a dokáže léčit, ale dole u kmene je moje místo...
Kdysi dávno si v jedné malé vesnici lidé vůbec nevážili vody. Říkávali, že je jí všude dost a že nikdy její pramen nemůže vyschnout. Místo toho, aby vodě děkovali, že jejich vesnicí protéká průzračná a čistá, dělali si z řeky smetiště, házeli do ní odpadky a někdy si dokonce v zimě stěžovali, že je moc studená a divoká.
Živá voda po kamenech skáče,
když z nebe spadne, nepláče.
Směje se sluníčku do tváří,
barevnou duhu spolu vytváří.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Kampak se poděla prastará pýcha?
šuměla, bublala, zurčila…
Kdysi tak bouřlivá, nyní tak tichá,
ne ona pravidla určila.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Vzpomínám na 20. léta 21. století. Ačkoli se o tomto období píše v e-učebnicích, není tomu tak dávno. Zdá se mi, jako by to bylo včera, kdy jsem se procházela úzkými uličkami centra města a míjela rozzlobené řidiče, jak čekají na semaforu. Dnešním mladým přijde nesmyslné, že lidé chodili pěšky. Nasednou do autonomní krabice a nechají se odvézt, kam je libo.
Vodní nádrž,
plná vody,
vody bez svobody.
Voda, která chtěla by,
žít si mezi skalami.
Tiše se rozlévá,
všude ji můžeš slyšet,
na dotyk je vlažná,
ale nedá se držet.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Bez vody by neexistoval život a své o tom vědí i zvířátka v tomto příběhu…
Byl nádherný letní večer. Potůček si zpíval, včeličky si povídaly. Jedna druhé říkala, kolik nektaru dnes nasbíraly. Zvířátka, která bydlí v lese, se chystala ulehnout ke spánku, protože je zítra čeká náročný den. Chystají se vyčistit potůček, jelikož je tam velký nános bláta, které snižuje hladinu potůčku.
Byla středa 11. dubna a vzbudil mě hlasitý křik: „Vstávej, vstávej!“ Lekl jsem se a rychle jsem se rozhlédl, co se vlastně děje. Po pár sekundách do pokoje vtrhla moje maminka a řekla: „ Filipe, vstávej! Rychle! Je povodeň.“ Nejdříve jsem tomu vůbec nechtěl věřit, ale podíval jsem se z okna a na ulici se přímo valila spousta vody. Úplná řeka!
Říká se, že kdysi dávno v jednom malém lese tekl potůček, nebyl to ledajaký potůček, byl to potůček se živou vodou. A ta živá voda byla tak krásně průhledně čistá, že v ní plavaly různé exotické a pestrobarevné druhy rybek. Potůček tekl až z nejvyšší skály. Tekl přes hory, přes kameny, přes lesy až do malého lesíka, kde stékala voda v podobě malého vodopádu dolů do rybníčka.
Jednoho krásného den se Anička a Toníček rozhodli, že si půjdou na louku udělat piknik. Když dorazili na krásný palouček, rozložili si deku, ale zjistili, že si s sebou zapomněli vzít do košíčku ovoce. A tak se rozhodli, že když je to do lesa kousíček, půjdou si natrhat lesní jahody, maliny a ostružiny. Na palouček se vraceli s plným košíčkem a těšili se, jak si společné chvilky užijí.
Byl jednou jeden potok, který se jmenoval Živý. Potok s živou vodou, byl kouzelný a mohl přenést do Světa vod tím, že se vleze do vody.
Jednoho dne k tomu potoku přišli na ryby malý kluk Honza s taťkou Jirkou. Vlezli do vody, aby se jim lépe rybařilo. Portál, který je přenese do Světa vod, se pod nimi propadl.
Na tom našem velkém světě žije mnoho lidí, a jedním z nich je i Lucka. Lucce je 16 let, má blonďaté vlasy a modré oči. Žije v české republice s maminkou, tatínkem a mladší sestřičkou Annou. Jedno ve škole, když se bavila s kamarádkami, se jedna z nich zeptala: „Kam pojedete na letní prázdniny?“
„Crr!“ řinčel ráno budík, až jsem myslela, že s ním hodím o stěnu. Byl tu den jako každý jiný, opět škola, jedna z nejhorších věcí v mém životě.
Začala jsem ranní hygienou, zkontrolovala Facebook, pak jsem se ani nestihla nasnídat, protože jsem vůbec nestíhala, rozloučila jsem se s rodiči a pospíchala z domu.
Každý si pod tímto významem představíme obvykle vodu z pohádky o Zlatovlásce. Z praktického hlediska ale význam slova „živá voda“ může být voda na pití, pro rostliny a hlavně součást života každého z nás.
Už když jsme byli u maminky v bříšku, všude kolem nás byla plodová voda. Celý život pijeme vodu, koupeme se v ní, plaveme v ní...
Byl jednou jeden drak. Měl hodně málo kamarádů, a tak se rozhodl, že si jich najde trochu víc. Šel a najednou se od jeho nohou ozvalo: ,,Hej, dávej pozor!“ zakřičel mravenec. Drak viděl, že je mravenec opuštěn, a tak se ho zeptal: „Nechceš být můj nový kamarád?“ Mravenec odpověděl: „Proč bych měl být tvůj kamarád, když jsi mě málem zašlápl?"
„Romane, sleť dolů. Žene se velká bouřka,“ ozval se Jakubův hlas z reproduktoru.
„No určitě. To máš z toho, že se pořád koukáš na ty letecké katastrofy. Pamatuješ na minule?“ nevěřil Jakubovi Roman.
„Pamatuji, ale tohle je něco úplně jiného. Fakt, teď to myslím vážně. Sleť dolů,“ snažil se Jakub přesvědčit Romana.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Bílý jelen se táhl už několik dní po cestě, kde každý rok chodí nejsilnější samec ze stáda. Tudíž bílý jelen. Jakmile zemře jeden, za pár dní, ne-li v ten den, se narodí další. A to je koloběh.
Vysílený jelen upadl do bezvědomí.
Probudil se na nádherné louce a lehl si na zem. Před ním si hrála jeho mláďata. Spokojeně se na ně díval...
Byl jednou malý proud potůčku. Pramenil v jeskyni na palouku lesních víl. Na palouku žila víla, která denně chodila k potůčku a sypala do něj kouzelná zrnka pylu, s tím že doufala, že voda oživne i s léčebnými účinky. Žádná víla nevěřila, že voda dokáže oživnout a k tomu ještě s léčebnou mocí, každá víla se jí jen vysmála.
Dneska si pouvažuji o vodě a problémy s ní a sepíšu moje myšlenky na papír. Ale tyto témata mě moc nelákají, protože nemám rád pomyšlení na to, že najednou se něco takového muže stát.
Co kdyby nebyla voda? Kdyby nebyla voda na světě, tak my jsme tady nebyli, protože život vznikl ve vodě z mikroskopických částic...
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
V jednom velikém zámku obklopeném nádherným parkem žila krásná a hodná princezna se svými rodiči a poddanými. Všichni si žili šťastně a spokojeně, každý vykonával svoji práci v zámecké kuchyni, v zahradě, konírnách, ale o okolí zámku se příliš nestarali. Lesy houstly, všude se objevovaly husté keře, nikdo neudržoval ani lesní pěšinky, ani neošetřoval lesní studánky.
Jednoho dne mladík Fred jako obvykle seděl na gauči ve svém bytě a pozoroval svůj oblíbený pořad v televizi. Najednou ho napadlo, co kdyby odcestoval někam daleko? Přítelkyni nemá, ani děti ne, tak komu by chyběl? Řekl si, že si sbalí všechny věci a až na letišti se rozhodne, kam odletí.
Toto slovní spojení najdete většinou v pohádkách. Určitě víte, že v pohádkách bojuje dobro se zlem, no a s vodou je to stejně, živá voda zastupuje stranu dobra a no a stranu zla neživá voda. No a když už jsme u těch pohádek, tak já vám jednu řeknu.
Žila, byla jednou jedna holčička Zuzka. Zuzka ale není jen tak obyčejná holčička, Zuzka je tajná agentka.
V pohádkách živá voda představuje kouzelnou vodu, která oživí mrtvé. Dnes je živá voda každá kapka pitné vody, která je nesmírně nutná pro život na zemi. V Africe to mají jinak, když se můžou napít čisté vody, tak je to pro ně ještě víc než pro nás třeba ten nejlepší, nejdražší mobil. Voda je nesmírně nutná nejen pro lidi, ale také pro zvířata či rostliny.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Živá voda je zázrakem celé přírody. Je také domovem podvodního sumce jménem Křidýlko, který zde žije se svou paní štikou. Je to velmi vzácný druh štiky sýrové a jmenuje se Hermelínka. Žijí spolu v malebném jezírku Živá voda. Není to ale ledajaké jezírko. Má totiž kouzelné účinky – dokáže zahojit každou ránu a uzdravit každou nemoc...
Co je to živá voda?
Tu nám dává naše příroda.
Živá voda teče z hor,
proto na ni musíme dávat pozor.